Šamanská praxe Omen Walk – co to je?
Ráno při Tislogi (ranní rituální praxe – ale o tom příště).
Ráno mě na zahradě přivítaly tři kosatce – žlutý, fialovomodrý a fialovo-hnědý. Stály vedle sebe, ve stejném směru mého pohledu. Ve větru, tiché, a přitom nepřehlédnutelné.
Nad hlavou mi dvakrát nízko přeletěl dravec.
A v tu chvíli namísto přemýšlení, co dnes „musím“ udělat, stihnout zařídit, přišla otázka: „Jaký bude ten dnešní den?“ (Co ke mně vlastně samo přichází, když mám prostor, co vítám, co přitahuji?)
Ne z místa plánování. Ne z dělání. Ale z otevřeného vnitřního prostoru, ve kterém se můžu ptát… a nechat to, co má, přijít. Ucítila jsem uvolnění, radost, takovou až dětskou zvědavost nebo zvídavost? :-)) Tohle je podstata praxe omen walk, kterou miluju…
Tohle je podstata praxe, kterou miluju – omen walk.
Nejde o procházku. Nejde o „techniku“.
Jde o změnu stavu bytí.
Přesun z kontroly do naslouchání.
Z cíle do přítomnosti.
Z „co chci od života“ do „co mi život právě říká“.
Co je omen walk?
Ve starých šamanských tradicích (a nejen tam) je svět vnímaný jako živé, mluvící pole.
Každý symbol, každý obraz, každé přitažení pozornosti něco znamená.
Když jsem naladěná, všímám si, co mě zastaví. Co mě přitáhne. Co ke mně mluví.
Omen walk je chůze bez cíle – nebo spíš s jediným záměrem:
Uvidět to, co už je tady. Dostat zprávu, která je připravená ke čtení.
Omen walk je jinová cesta (cesta ženského principu a síly) – vnímavá, neplánuje, netlačí, nekontroluje, ale přijímá. Je projevem síly, která nevede tlakem, ale přitažlivostí. Síla, která nevzniká z úsilí, ale z otevřenosti.“ cesta – opak zaměření, úsilí, kontroly.
Nejde o „hledání odpovědi“, ale o otevření se tomu, co ke mně přichází, když nejsem zrovna zaneprázdněná svou hlavou.
Znamení nejsou náhoda
Carl Jung mluvil o synchronicitě jako o „nehodách s významem“ – více ZDE.
Šamanismus jde dál – říká:
Celý svět je odpovědí na tvoje volání. Každý obraz je zrcadlo. Každý okamžik může být poselství.
Pokud si kladu otázku – skutečně ze srdce – a pak jdu do prostoru (lesa, města, zahrady…), život mi začne odpovídat.
Obrazy, zvuky, setkání, opakující se slova, barvy, zvířata – to vše jsou zprávy.
Ale jen pokud jsem otevřená je vidět.
Jak na vlastní omen walk krok za krokem?
Základem omen walk je jednoduchost:
- Polož si jednu otázku. Ne deset. Jednu.
Např.: „Co mi dnes život chce ukázat?“ nebo „Kudy vede má další cesta?“ - Vnímej přitažlivost. Co tě zastaví? Co tě zaujme víc než náhodně?
Zrakem, sluchem, tělem – může to být cokoliv.
Zaznamenej si 3–5 takových vjemů. - Zeptej se: Co to říká mně?
Ne obecně, ale v kontextu tvé otázky. Co ti symbol připomíná? Kam tě vede? - Děkuj. Pokud si to, co tě zaujalo bereš s sebou (list, kámen, peříčko), dej malý dar – sůl, dech, slinu, tichou modlitbu. Učíme se tak znovu se vztahovat s úctou, namísto jednosměrného „braní“.
Proč to dělat?
Protože život je mluvící pole. A my jsme často hluší.
Ztracení v kontrolování, plánování, snažení, dělání.
Ale v prostoru ticha, v naslouchání, se něco mění –
tok energie se otočí. Přijímáme. Slyšíme. Vidíme.
Dnešní den je pro mě celý omen walk.
A začal třemi květy, které nemluvily, ale všechno řekly.
Otázkou, která nepřišla z hlavy, ale z těla.
A vnitřním ano – jít den tak, abych slyšela, co ke mně život šeptá.
„Chceš svou zkušenost z omen walk sdílet a porozumět jí víc do hloubky? Můžeš přijít na individuální sezení.“