V KROUŽCÍCH DÝMU
Krásná prosincová sobota. A čas sytící na úrovni duše, na úrovni Severu, Kolibříka…tolik důležité v jakékoliv době.
Skvělá a mne zasáhnuvší výstava ve Veletržním paláci (mimo jiné už jen ten prostor je duši, oku lahodící), V KROUŽCÍCH DÝMU. Kupka, Filla, Kubišta, Picasso, Munch, Mucha, Drtikol – miluju
Tabák k nám a do umění dorazil v 16. století. Asi všichni víme odkud. A také tušíme, pro kterou kulturu/společenství je stále něčím víc, posvátnou rostlinou, učitelkou, medicínou, médiem…
VŘELE DOPORUČUJI nechat se zasáhnout, oslovit, každý něčím jiným, někde jinde!
A jaká místa zasáhla a oslovila u mne?
Prvním dotekem je téma mužsko – ženské:
Až do 20. století můžeme na všech obrazech (vystavených objektech), vidět kouřit – ať už fajfky, viržinko či doutník pouze muže. Od začátku 20. století se již objevují také ženy, byť to stále bylo spojováno u žen s pokleslými mravy. V jiných dílech kouření tabáku spojeno s erotikou, ženou – můzou, z dýmky stoupajícím kouřem v podobě ženského těla. Ale také polohou ženy, která si skrze kouření a kouř pohrává s mužem.
———————————————–
Dalším dotekem, který pro mne výstava zřetelně nese, je téma mne velmi blízké tvůrčí SVOBODY A NEZÁVISLOSTI.
(a dle oficiálního textu záměrem výstavy: „Výstava V kroužcích dýmu ukáže, jak tento typ zobrazení vypovídal o proměně tradičně vnímaného umělce v nezávislého tvůrce.“ – z webu ngprague.cz)
———————————————–
Dalším, co mne „zasáhlo“ – je TATO A JINÉ REALITY. Téma Brány do jiných realit,
ZNÁMÉ – NEZNÁMÉ. Tou branou je jak tabák nebo hašiš, tak samotný kouř. Určitě si mnozí stále pamatujeme zakouřený potemněný lokál po půlnoci. Je v tom cosi magického, tajuplného, poskytujícího prostor pro dekadenci, něco „morálně“ ne-dovoleného, jiného…..
————————————————-
A v neposlední řadě ve mně rezonuje a znovu-fascinuje RITUÁLNÍ ASPEKT:
- tabáku, jeho výjimečnosti/posvátnosti,
- těla dýmky, ženského symbolu, jež je vyrobeno s láskou, vědomím, vkusem, se záměrem, s výběrem materiálu i motivů,
- kouře, s jeho zcela bez debat výjimečnou, očistnou, magickou substancí a kvalitou, portálu do jiných realit,
- času přípravy ať už balené cigarety, úpravy doutníku, plnění či čištění dýmky, sdílení a vyprávění příběhů, zahalených kouřem – je výjimečný…, pro někoho až mýtickým bezčasím…
——————————–
- A s čím jsem výstavu opouštěla? S velkou chutí si ubalit cigaretku z kvalitního tabáku, užít si ten prostor, čas, zpomalení, zastavení, vůni, stav těla po vdechnutí, pocit svobody, jen být. S vděčností za vyživení mé duše, mysli, ducha i těla vše v jednom, během 1,5 hodinky .Se vzpomínkou na úžasné momenty v baru ve 2 ráno, s tabákem a sama se sebou, pod rouškou noci, dýmu a tak trochu dekadence a jejího kouzla, které mne fascinují celý život. S pocitem živosti, vzrušení a znovu-spojení se zapomenutou částí sebe sama.
- (POZN. Kouřila jsem 24 let, a posledních 8 let nekouřím)(Tato výstava je úžasným počinem na poli umění a je odvážná v tom, že ztvárnila tento fenomén, aniž byste byť na chviličku měli pochybnost, zda je to „morálně ok“, v souvislosti s bojem proti kouření, a jeho ne-propagací).